Bohumil Hrabal v adventním světle aneb Jak si pijan našel cestu do Malé edice klasiků
Ještě nedávno by se zdálo, že Bohumil Hrabal jako člověk nechvalně proslulý láskou k pivu, jemuž byla domovem hospoda, v nakladatelství duchovní literatury velké štěstí neudělá. Dějiny nás však někdy usvědčují z omylu. Díky úsilí profesora religionistiky Pavla Hoška se totiž ukázalo, že Bohumil Hrabal od roku 1980 s oblibou docházel na evangelickou faru v Libici nad Cidlinou a že z jeho adventních promluv se dokonce dochovaly magnetofonové nahrávky. A tak se zrodil nový Bohumil Hrabal – anebo nový mýtus Bohumila Hrabala?
O Hrabalovi je známo, že mezi jeho psaním a jeho životem panovala těsná souvislost. A neplatí to jen o jeho vzpomínkových prózách o nymburském pivovaru nebo o autobiograficky laděných knihách závěru jeho spisovatelské dráhy. Nezdárný synek Bohumil Hrabal, který ve škole prolézal s odřenýma ušima, měl pozoruhodný zájem: miloval příběhy z biblické dějepravy a znal je tak dobře, že ho místní katecheta dával za příklad mnohem starším chlapcům a dívkám. Když k radosti rodičů vystudoval práva, vypadal sice napraveně – ale nešel do sebe dlouho. Místo právníka v obleku si našel zaměstnání pojišťovacího agenta a posléze i dělníka v hutích a baliče starého papíru. Tento životní styl si udržel i po roce 1963, kdy mohl díky politickému uvolnění vstoupit na dráhu spisovatele na volné noze.
Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise.
Co se tehdy vlastně s Hrabalem stalo? Vzedmul se v něm definitivně vzdor proti maloměstské rodině? Pochopil, že pokud má být jako spisovatel autentický, musí se jako člověk ponořit do drsné reality? Nahrávky z evangelické fary nabízejí ještě jednu, mírně řečeno překvapivou možnost: totiž že při svém sestupu na odvrácenou stranu lidského života v socialistické společnosti směřoval k „perličce na dně“, která se, jak byl přesvědčen, nachází v hloubi každého člověka. A že v téhle své cestě na dno jako nemanželský syn nepoznaného otce sledoval vzor Ježíše Krista důsledněji než mnozí tradiční věřící. Kristus je přitom pro něj nejen vzor „účinné lásky k bližnímu“, ale i básník, který svým slovem provokuje a dráždí spořádané občany.
Profesor Pavel Hošek, který už z nálezu libických audionahrávek vytěžil novou a mimořádně čtenářsky úspěšnou interpretaci Hrabalova díla (Evangelium podle Bohumila Hrabala, 2024), nyní v knížce Bohové jste vy nabízí komentovanou čítanku vybraných textů, týkajících se „spisovatelova celoživotního duchovního hledání, jeho vášnivého a někdy trýznivého tázání po smyslu lidské existence před tváří věčnosti“.
Knihu doprovází shrnující doslov „Čemu tedy věřil Bohumil Hrabal?“, stručné kalendárium a výpis z kroniky evangelické fary v Libici nad Cidlinou.
Když si mám vybrat, jestli mám bejt doma, nebo v hospodě, tak vždycky to vyhraje zatím hospoda. Prostě ti druzí, ti bližní. Nemyslete si, jsem dalek toho, abych se přirovnával, ale za týden bude těch 1983 let, co se narodil Ježíš, snad si nemyslíte, že on seděl doma, nebo dovedete si představit Ježíše, že by seděl doma s manželkou a četli si a koukali se na večerníček? Vyloučeno, taky je to můj takovej příklad, velice v tomhletom realistickej. Ten byl pořád někde a vždycky byl s někým, jak je to podle synoptiků, vždycky byl buď s celníkama, s hezkejma slečnama, nebudu mluvit vulgárně o Máří Magdaléně a tak dále, prostě vždycky byl s někým, s kým by dohromady neměl bejt. Ale on s nima byl, protože ne zdraví, ale nemocný potřebujou lékaře. A já jsem to vždycky taky tak měl, vždycky rád kamarádím s těma, který jsou téměř na dně, kteří jsou na tom hůř než já. A já jim můžu nějak pomoct.
(Adventní promluva na libické faře, 18. prosince 1983)
Kniha vychází 11. listopadu 2024. Nakupujte nyní v předprodeji s 20% slevou.