Den země ve světle environmentální teologie

Je to už více než padesát let, co se v celosvětovém měřítku připomíná Den Země. 22. duben je slavností života – jeho rozmanitých podob a projevů, života zjevného i skrytého, pozváním k žasnoucí radosti nad světem, ale také kajícnému zármutku nad zkázou, jakou světu přivodila nenasytnost člověka, který ukořistil moc a ztratil duši.

Je čím dál zřetelnější, nakolik se potřebujeme umenšit a zpokornět v našich každodenních postojích k tomu, co nás obklopuje. Přestat se ptát po prospěchu, který nám může poskytnout naše okolí, ale začít se ptát opačně – kým můžeme být pro tohoto druhého, čím můžeme být pro tuto krajinu. Nikoli z pozice blahosklonné nadřazenosti, ale vnímavé spoluúčasti na věcech, k jaké jsme byli pozváni. Hovoříme o člověku v krajině, o člověku sdílejícím domov s myriádami živočichů, o nichž většinou nemáme ponětí, o působící vzájemnosti, kterou nikdy nemůžeme opomenout, pokud si chceme osvojit soucit, citlivost, živou duši. Na začátku encykliky Laudato si‘ papež František připomíná postavu svého patrona Františka z Assisi: „V něm je patrné, do jaké míry jsou neoddělitelné starost o přírodu, spravedlnost ve vztahu k chudým, nasazení ve společnosti a vnitřní pokoj.”

Tuto nedělitelnost máme na zřeteli také v Biblionu, proto v těchto dnech představujeme knihu amerického filozofa a teologa Jaye B. McDaniela. Kniha O Bohu a pelikánech je plodem poctivého myšlení čerpajícího z oblastí feministické a environmentální teologie, které i v církevním prostředí rezonují čím dál více.

Roli ústředního symbolu v knize hraje souboj o přežití mezi dvěma pelikáními mláďaty, z nichž jedno je vždy odsouzené ke smrti, zatímco druhé se prokáže silou k životu. Pelikán jako známý christologický symbol vstupuje do znepokojivého napětí s přítomností utrpení ptáčete, které se vylíhne jen proto, aby záhy zemřelo bez možnosti naplnit svou existenci. McDaniel si klade otázky, jak usouvztažnit s křesťanskou představou Boha skutečnost utrpení mimolidského světa, evolučního násilí. Usiluje také o upření pozornosti na práva zvířat a biocentrickou etiku. Autor vnímavě vytváří prostor pro mezináboženský dialog, když poukazuje nejen na takové polohy křesťanství, které podněcují úctu k životu, ale důkladně se věnuje možnostem, které nejen křesťanům nabízí buddhismus. Skrze vizi postpatriarchálního křesťanství obrací pozornost zpět k člověku, zejména ke všem utlačovaným.

McDanielova kniha nesčetněkrát podtrhuje význam empatie, schopnosti vzdát se ovládající moci nad světem i druhými a otevřít se láskyplné pozornosti, která dovede vyjít ze sebe a hledat druhého. Tehdy se probouzí duše – a bez té se ve vztahu k Zemi, této slavnosti života, neobejdeme.