Hledat tvář adventu s Bohumilem Hrabalem. Díl třetí
Advent je víc než jen odpočítávání dnů do Vánoc – je to období, kdy se lidé setkávají. S blízkými, s přáteli, ale také sami se sebou. Bohumil Hrabal jako mistr vyprávění o „perličkách na dně“ nám ve svých textech připomíná, že advent není jen svíčka na věnci, ale především příležitost zahlédnout lidskost ve všech jejích podobách. Právě v setkávání se tak může zrodit to, na čem v lidském životě nejvíc záleží.
Protože jsem bydlel v Nymburce, u vody, viděl jsem krásný hvězdy, viděl jsem krásný lidi, krásnou přírodu. Já jsem neustále s něčím splýval a měl jsem na to čas, pač jsem nebyl ženatej, měl jsem výborný rodiče, který mi to trpěli. Já jsem se mohl oddávat těmto sněním a k tomu hlavně komunikaci, …tomu, čemu se říká účinná láska k bližnímu, to jest k těm mejm nejbližším, s kterýma jsem hrával fotbal, s kterýma jsem zpíval, s těma klukama obyčejnýma ze Zálabí. ‒ No ale pak jsem zas, kde jsem býval v těch fabrikách a v těch dílnách, tam jsem navazoval zase takový účinný přátelství s těma nejnižšíma, to je dělníkama na Kladně.‒ Vlastně to, co všechno je u mě v literatuře, tak všecko jsem se naučil jen od lidí obyčejných, od lidí jurodivých, od lidí pomatených. ‒ Tak jsem žil jako nižší kristus. ‒ Tam na Kladně, tam jsem poznal ty lidi a poznal jsem a pochopil, …že Kristus jako mladý muž radši seděl napůl s ženskejma pochybné pověsti, napůl s celníkama, s rybářema, s jurodivýma. ‒ No tak žiju i dodnes. Dodnes sedávám v těch hospodách mejch, …nějak nenadsazuju, abych sám o sobě řekl, že jsem takovej ten kristus nižší míry. Nejsa Syn Boží, přesto vím, o co jde, a vím, že všechno je právě v komunikaci s lidma, ve vydávání se.
(Adventní promluva na libické faře, 16. prosince 1984)
Jak dodává Pavel Hošek:
Součástí existenciální krize, která vyvrcholila v době druhé světové války a krátce po ní, byl Hrabalův vnitřní boj s pocitem viny, již v něm vyvolávaly relativně blahobytné poměry jeho rodinného zázemí. Skutečnost, že je chlapec z bohaté rodiny, ho uváděla do rozpaků, tím spíš, že ho to vždycky táhlo k nejchudším spolužákům a jeho sympatie od dětství patřily lidem na okraji společnosti. Své rozhodnutí opustit luxus domácnosti správce pivovaru a s ním i společenské postavení, jaké odpovídalo jeho vzdělání doktora práv, a žít jako manuálně pracující dělník ve svých adventních promluvách na libické faře opakovaně spojuje s životní cestou Ježíše Krista – říká, že chtěl žít jako „nižší kristus“ nebo „malý kristus“.
Četli jste ukázku z nové knihy Bohové jste vy. Prohlédnout kompletní nabídku nakladatelství Biblion.
Pavel Hošek, editor knihy, je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise.