Jak jsme radostné evangelium zcvrkli na pouhou „vstupenku do nebe“
Každou adventní neděli sdílíme krátký úryvek od inspirativních autorek a autorů, vždy zaměřený na jedno ze čtyř adventních témat: naději, pokoj, radost a lásku. O radostném Bohu, jeho radostném evangeliu a o nešťastné karikatuře obojího píše Rob Bell ve své knize Láska vítězí.
V Bibli čteme o Bohu, který je Otec, Syn a Duch. Poznáváme ho jako tři Boží osoby propojené v nekonečném sdílení lásky, služby a pozornosti. Bůh je trojjediným společenstvím, trojjediným vztahem dobroty, radosti a kreativity. Tenhle Bůh z hloubky své bytosti touží po tom, aby celý vesmír vzkvétal a zažíval pokoj a blaženost.
Bůh je láska.
A láska je vztah.
Vztah radosti, kterou si nelze nechat pro sebe.
Jako když uvidíte něco nádherného a otočíte se k těm, kdo jsou s vámi, se slovy: „Není to nádhera?“ Tím zvoláním je zvete, aby se připojili k vaší radosti. Nechcete si svůj úžas nechat pro sebe; překypujete jím, chcete do svého prožitku vtáhnout i ostatní. Musíte se prostě podělit.
Bůh tvoří, protože nemůže jinak: nekonečná radost a pokoj a život v srdci trojjediného Boha ho nutí ke sdílení.
A právě tohle je vztah v samotném centru vesmíru, vztah, do kterého nás Ježíš zve. Tvrdí, že on a Bůh jsou jedno a že my můžeme být jedno s ním. Zve nás do bohaté a štědré reality života, který s námi chce sdílet. Tenhle Bůh, o kterém mluví Ježíš, vždycky hledal partnery. Lidi, kteří se celým srdcem zapojí do pokračujícího díla stvoření.
Křesťanská zvěst se bohužel často omezuje na otázku, zda se ten nebo onen člověk „dostane do nebe“. Tím se z evangelia stává pouhá vstupenka, způsob, jak projít přes vyhazovače a dostat se na oslavu.
Evangelium je ale mnohem lepší zpráva.
Křesťané, kteří pořád mluví o tom, jak půjdeme do nebe, zatímco všichni ostatní se budou smažit v pekle, nebývají vyhlášení tím, že by uměli pořádat zvlášť skvělé oslavy.
Když evangelium prezentujeme jako pouhé povolení ke vstupu, a ne jako pozvání k radostné spoluúčasti, řada lidí pak ani netuší, jak štědrou a osvobozující nabídku jim Bůh dává, když je zve do svého nikdy nekončícího proudu radosti a kreativity.
Právě k takovému životu Ježíš zve své učedníky. Zve nás, abychom nejen vstoupili dovnitř, ale postupovali pořád dál, tak aby se naše srdce proměňovalo a plnilo pokojem a radostí, dokud jimi nebude přetékat. Dokud se nám jejich sdílení nestane druhou přirozeností. Dokud se nestaneme přirozeným ztělesněním postojů a jednání, která přetrvají až do nadcházejícího věku. Ježíšův učedník nebude řešit, jak „se dostat do nebe“, protože v evangeliu jde o něco jiného — o něco mnohem většího.
Evangelium jako pouhá vstupenka do nebe se těžko stane inspirací pro něco krásného. Nebo inovativního. Vlastně neinspiruje skoro vůbec nic. Vytváří ubohý pohled na svět, protože má ubohý pohled na Boha.
Četli jste úryvek z nové knihy Láska vítězí od amerického autora Roba Bella.
Fotografie: robbell.com