Je život jen kličkování mezi smyslem a nesmyslem? Martin C. Putna o víře „a přesto“

Výroky jako „nic nového pod sluncem“ nebo „marnost nad marnost“ zná i ten, kdo Bibli nikdy neotevřel. Leckoho proto může překvapit, že takovou těžkomyslnost, ba malomyslnost najdeme v kánonu svatých Písem jako jednu z možných zkušeností člověka se světem – a s Bohem. Copak zbožného Žida může trápit otázka, jestli má jeho život smysl? Copak věřící člověk nemá po ruce dostatek náboženské útěchy?

Tradice sice ve snaze dodat Kazateli na vznešenosti tuto knihu připsala králi Šalomounovi, ale jak ve svých komentářích ukazuje Martin C. Putna, její autor ve skutečnosti žil spíše v pozdějším helenizovaném prostředí, a proto se v ní odehrává napínavý dialog mezi židovským a řeckým myšlením. Profesor Putna jako znalec starověku v jeho židovsko-křesťanské i řecko-latinské podobě provádí čtenáře rozhovorem o smyslu života a světa, jehož součástí jsou kromě Gilgameše kupříkladu i řečtí stoikové a epikurejci, ale k němuž mají nakonec co říct i velké postavy moderní Evropy: Shakespeare, Goethe nebo třeba Kierkegaard.

Putnův komentář je jistě vzdělaný, avšak nikoli učenecký: autor se tu neschovává za autority, ale zve je do svého výkladu, aby mu byly partnery v přemýšlení o otázkách, s nimiž se v životě potýká i on sám. I to je jedním z poselství přítomné knihy: že můžeme mít libovolné jmění, úspěchy, nad nimiž druzí blednou závistí, stejně jako oslnivé vědomosti, diplomy, vysoké postavení a nesmírnou moc…, a přece to všechno nemůže zakrýt naši bytostnou nahotu, onu základní nejistotu v tom, kam náš život směřuje a co nás na jeho konci čeká.

Znamená to tedy, že je lépe nelámat si hlavu a raději nechat věci běžet, jak se přiházejí, protože ono to nakonec nějak dopadne? Takhle Putna Kazateli rozhodně nerozumí. Provádí nás jednotlivými pasážemi, aby nám spolu s dávným myslitelem ukázal, že smysl nenajdeme v žádné dílčí oblasti našich zkušeností – v práci, v dobrém jídle a pití, v biologickém pokračování rodu ani ve znalosti mnoha knih. To ale není nutně negativní. Pokud totiž neuhýbáme před tím, co zpochybňuje naše jistoty, uchrání nás to před fundamentalismy, které dnes plení svět.

A ještě jeden bonus tu je. Pokud autenticky prožíváme a promýšlíme dílčí stránky lidského života, možná nakonec najdeme i ten smysl, kolem něhož se u Kazatele všechno točí. Bude to smysl, který není v jednotlivostech, ale v tom všem dohromady – kdesi, kam slova nedosáhnou, ale k čemu člověk může vírou přece sahat, aniž kdy dosáhne.

Martin C. Putna nás vede k víře, která je nesnadná – k víře „a přesto“.

Kniha s ilustracemi Magdalény Rutové vychází už 4. listopadu 2024. Nakupujte nyní v předprodeji s 20% slevou nebo ve výhodném balíčku se všemi doposud vyšlými svazky edice Dennodenně.

Posílat chléb po vodě: Nádherná metafora. A ovšemže, výzva k dobročinnosti, jednomu z pilířů každého pořádného náboženství. Ale ještě i víc: Je to výzva konat, co máš konat, a nestarat se o výsledky a o vděčnost a o lajky a o prodeje. Dopadne to tak, jak to má dopadnout. Konal-lis dobře, nebesa to vidí, a to stačí. A i ty se dívej na nebesa viditelná, na ten koloběh jevů, v něm hledej útěchu a odpověď. Tvoje skutky v nich někde víří. Ale zase to s tím díváním nepřežeň, abys nepropásl správný čas pro konání.

Ne, Kohelet vskutku nevyzývá k čiré vita contemplativa, k pouhému přihlížení a nahlížení. Nahlížej, abys o to účinněji konal. Konej, abys o to moudřeji nahlížel.

(ukázka z knihy)