Komenský: muž, kterého Hospodin táhl na hlubinu
Jan Amos Komenský. Učitel národů, který ve dvanácti letech osiřel a poručníci ho poslali pracovat. Radostný mladý muž, žasnoucí nad krásou světa, na něhož tak jako na biblického Joba dopadala jedna pohroma za druhou. Biskup moravské církve a milovník českého jazyka, který se tloukl z jedné zahraniční štace na druhou. Učenec pracující na celkové nápravě světa, který se musel doprošovat u mocných o peníze. Muž, který se snažil prověřovat dobové fake news, a sám zapisoval a šířil blouznivé vidiny nemocné polské šlechtičny a napsal traktát proti Koperníkově heliocentrické teorii. Autor útěšných spisů, který by býval potřeboval těšit sám. Čtvrtý největší Čech, jehož uhrančivá tvář se na nás dívá z každé dvoustovky. Co byl zač ten muž, kterému ta tvář patřila?
Málokomu prospěje, když je z moci úřední vyhlášen za příklad a vzor. O tom, že Komenskému zemřela žena s dvěma dětmi, že musel odejít do exilu a že mu v Lešně shořela knihovna, jejíž součástí byly i jeho vlastní nezazálohované spisy, si u nás štěbetají vrabci na střeše. Ten příběh je ale složitější: Komenský totiž podle všeho nebyl psací stroj, ale nesmírně citlivý člověk. Však mu také jeho ochránce a správce bratrské školy Jan Lánecký dal jméno Amos, a to patrně proto, že podle něho znamenalo Milující nebo snad Milovaný. Komenský byl obojí: miloval svět a chtěl přispět k tomu, aby byl lepším místem k životu; byl milován Bohem, který ho vybavil mimořádnými schopnostmi. Stačilo přece tak málo – naučit člověka moudrosti a údivu nad velkolepostí Božího stvoření, povzbuzovat lidi k vzájemné lásce a hledání harmonie, aby se začalo napravovat, co bylo pokaženo.
Kdoví, jak by se Komenského život odvíjel, kdyby mu bylo dáno žít s milovanou manželkou a dětmi v moravsko-slezském Fulneku. Kdoví, zda by byl tak přirozeně „teologem kříže, nikoli slávy“. Místo harmonického života byla jeho knihovna spálena na fulneckém náměstí a dům Jednoty bratrské zbořen, sám Komenský se spolu s dalšími museli ukrývat po Čechách. Kromě drobných útěšných spisů, v nichž hledá smysl utrpení a bolesti, ba dokonce smysl života jako takového, už ve vyhnanství píše i pozoruhodný Výhost světu, v němž čteme slova hodná velkých světových pamfletistů:
„Vyjdi tedy sem na světlo, příšero, zpotvořený světe, ať spatříme, jak jsi krásný. Slyš, světe! Ty, světe, jsi veliké Satanovo doupě, pyšného Lucipera pyšný hrad, nadutého Belzebuba chrám plný modlářství, nečistého svůdce Asmodea nečistý domek, hltavého Plutona a nenasycené Mamony pastvina, vražedného pekelného loupežníka, tisíciřemeslného podvodníka lsti a lži plná škola, nezřízených žádostí dráždidlo, a tak pro duše lidské bídné tržiště marnosti, špína těla, udice duše, nástraha zoufalství, návnada zatracení, proud všecko zachvacující, vír do sebe všecko nasávající, jezero nečistoty, moře nepokojů a propast zahynutí.“
To, že napsal Komenský? Ano, i Učitel národů někdy potřeboval vykřičet do světa svou bolest a jindy se zas před tím světem uchýlit do komůrky srdce a tam si před Hospodinem lízat rány. Pořadatel a komentátor svazku Jan Hábl sice Komenského češtinu přiblížil té dnešní, i tak si ale laskavý čtenář užije jadrný jazyk muže, který neváhá pojmenovat zlořády odpovídajícími slovy. Po covidové pandemii lépe rozumíme Komenského hněv nad tím, že někdo může nechat své bližní nakažené morem „v puchu a červech“. V době podfinancovaných vysokých škol dobře rozumíme Komenského výroku „trčíš Ty, trčím já, poněvadž nás nechávají trčet ti, kteří nám odnímají přízeň i slíbenou pomoc.“ A obecně se znalostí Komenského temnými nocemi duše a vášnivosti jeho sporu s neřádem světa lépe rozumíme jeho celoživotnímu úsilí o jas a harmonii.
Komenský je velký, protože není jednorozměrný. A taky proto, že téměř „z jícnu hrobu“ dokáže napsat: prosil jsem pro Krista „jedině o odpuštění hříchů celého života; a to nejen pro sebe, nýbrž i pro Maresia, bez příčiny mne pronásledujícího a nevědoucího, co činí…“
I ve třetím svazečku Reformačního balíčku máš, milý čtenáři, co objevovat a neboj se, nad touto lekcí lidskosti rozhodně nebudeš zívat nudou!
