Komenský prošel ohněm, ovlivnilo to jeho chápání světa. předmluva Jana Hábla ke knize lekce lidskosti
Nová kniha komeniologa Jana Hábla sleduje Komenského život optikou pedagogického příkladu. „Komenský by z toho měl radost“, uvádí Hábl. Svůj výběr z Komenského díla doprovodil stručnými pedagogickými „lekcemi“ a zasvěceným doslovem.
Svět je komplikované místo k životu. Je plný „motanin“, „jinudostí“ a „změteností“, jak říká Komenský. Něco je špatně. Něco děláme my, lidi, něco se děje nám, lidem. Přijde nemoc, přijde nouze, přítel vás zklame, potká vás nehoda nebo se „jen“ vztah s člověkem, kterého jste kdysi milovali, stane nesnesitelným. Občas musíte přihlížet, jak někdo ubližuje někomu z vašich blízkých, a nemůžete s tím nic udělat. O politice, nespravedlnosti a intrikách ani nemluvit. Jako by celý svět byl „z kloubu vysmeknutý“ – zase Komenský. Co s tím? Žehrat, vztekat se, vzpírat se, trápit se, rezignovat, spílat osudu, nebo Bohu?
Komenský by mohl vyprávět. Mor, ztráty nejbližších, ztráty majetku, dítě bez rodičů, války, strach o život, útěky, pronásledování, požáry, zmarněná práce, nucená emigrace… Jeho život byl jednou velkou životní zkouškou. Ve které ale obstál. Jak?
Ne, že by nepochyboval nebo se netrápil – čteme- -li Truchlivého, Pres Boží, Výhost světu nebo Labyrint, čteme svědectví niterných zápasů člověka hledajícího smysl utrpení, bolesti a života vůbec. V případě Komenského nejde jen o to, jak obstát v té či oné náročné životní situaci, ale jak obstát v životě jako takovém. Víme o něm a žasneme, že tváří v tvář všem osobním ranám a ztrátám nezahořkl a nepropadl beznaději; naopak – druhé utěšoval, povzbuzoval a k tomu celý život usilovně hledal cesty jak vyvést člověka z bludiště jeho trápení, vztyčoval ukazatele správného směru a pokojných řešení problémů všech „věcí lidských“. Kde k tomu ten člověk bral sílu?
Těžko říct, kdy v Komenském vzklíčila myšlenka a touha, aby „naučil“ člověka poznat a pochopit smysl lidských útrap. Ještě jako relativně mladý vyslovil fundamenty svého životního přesvědčení mj. v Didaktikách (české a velké), později totéž řekl např. ve Vševýchově. Píše, že „vše, co jest, jest k něčemu“ nebo jinde „k nějakému užitku“, a míní to velmi filosoficky – všechno v tomto světě má své určení. Bůh to tak stvořil – věcem, lidem i všemu stvoření dal zcela určitý důvod k existenci, nic není nadarmo, bez cíle, ale ani bez prostředků k dosažení tohoto cíle. Z tohoto předpokladu Komenský vyvodil všechny své slavné didaktické principy – je-li v povaze (Komenský říkával v přirozenosti) všech věcí zakódován smysl či cíl, platí to i pro lidskou přirozenost, i člověk „jest k něčemu“, má určení, a pokud se s člověkem bude (didakticky) zacházet v souladu s tímto přirozeným určením, bude to výchova s přívlastkem „přirozená“, bude to harmonie, bude to „příjemné“, ba „rozkošné“. Odtud jeho přelomová didaktika. Ovšem zmíněný předpoklad, že „vše, co jest, jest k užitku“, jde daleko nad rámec školního vzdělávání mládeže.
„Celý život je školou,“ řekne na sklonku života v Obecné poradě o nápravě věcí lidských. A není to fráze. Co vyslovil jako mladý teoretik, prověřila životní praxe. Možná důkladněji, než by si přál. „Vše, co jest, jest k nějakému užitku.“ Když vše, tak vše. I zármutek, nemoc, bolest, utrpení…
Tato kniha nabízí Komenského autentické svědectví, jak obstál v náročných životních situacích. A nejsou to jen osudové rány jako smrt blízkých, ztráta majetku apod. Uvidíme Komenského pracovní stres, neustálá jednání se sponzory a mecenáši, ponižující doprošování až na hranici žebroty, vyčerpávající péči o rozptýlenou církev, pastorační zápasy o komunitu i jednotlivce… Už jen to by stačilo na standardní syndrom vyhoření. Komenský vyhořel několikrát, ale ani jednou psychicky. Z jeho knih, deníků, dopisů i vlastního životopisu vybírám některé „stresující situace“, kterými prošel a z nichž mnohé nejsou nepodobné těm, kterými procházíme i my dnes. Pracovní vypětí, strach o zaměstnání, nedostatek financí, obavy o zdraví, budoucnost, tlak a vliv médií… Aby tato aktuálnost byla co nejzřetelnější, je Komenského archaický jazyk v této publikaci mírně poupraven, tak aby odpovídal standardům současné češtiny. Od Komenského narození přece jen již uplynulo 430 let.
V padesáti dvou kapitolkách můžeme tedy na citacích z díla „učitele národů“ sledovat jeho životní příběh víceméně chronologicky, od nejrannějších vzpomínek z dětství až po závěr života v Amsterodamu. Co kapitola, to jeden týden v roce. A jedna lekce k promýšlení i pro nás. V závěru knihy pak předkládám stručnou interpretaci Komenského životaběhu se zvláštním zřetelem na fenomén lidství a lidskosti. Klíčem k porozumění této knížečce je Komenského příběh či příběhy jako pedagogický příklad. Jestliže „vše, co jest, jest k užitku“, otázka zní, jaký užitek mohu přijmout z Komenského svědectví. Co se můžu naučit z jeho náročných životních zkušeností? Proč tato interpretační optika? Dva důvody: první je osobní, jsem učitel, ve všem vidím impuls k učení, ve všem se učím jej vidět. Lekce, které z Komenského vyvozuji, jsou lekce skutečně osobní. Kážu sám sobě. Nechci zobecňovat. Předkládám, co jsem se z Komenského naučil já. Druhým důvodem je mé přesvědčení, že by z toho měl Komenský radost. V úvodu k Labyrintu světa vysvětluje, že uprostřed všeho bloudění a marnosti našel v psaní této knihy „pravé upokojení mysli“ a následně dodává: „nedbám, jak [zapůsobí] důvtipně, jen aby prospěšně, mně i bližním mým“. To je cílem i této knížečky.
prof. PhDr. Jan Hábl, Ph.D.
Knihu si můžete pořídit v našem e-knihkupectví: