Lutherova lidskost byla velmi intenzivní

Před 505 lety přitloukl Martin Luther na dveře kostela svých 95 tezí, které odstartovaly největší reformaci v dějinách církve. „Lutherova vlastní lidskost byla velmi intensivní“, píše doc. Martin Wernisch v předmluvě Lutherových Dopisů blízkým.

Martin Luther: muž, který v řadě ohledů změnil chod světových dějin – především církevních, ale v důsledcích i světských. Nejvýznamnější a nejslavnější z reformátorů křesťanské církve; slavnější než Jan Hus, kterého po světě proslavil také především on sám, Luther. Jeden z nejdůležitějších theologů křesťanstva vůbec, nezbytně zastoupený prakticky v každém přehledu jeho dějin. I samostatně je jeho osobě, dílu a působení věnována záplava literatury, jaká nesnadno hledá srovnání. A patří k různým oborům. Vždyť šlo zároveň třeba o jednoho ze spolutvůrců novověkého německého jazyka, na jehož podobu měl vliv přesahující jiné po celá staletí. A tak dále; výčet by mohl pokračovat.

Není však vlastně poněkud drtivý? Přitahuje k Lutherovi vskutku zaslouženou pozornost, anebo skoro spíše odstrašuje? Zdá se (a neudiví), že reformátorův obraz, otištěný do obecného povědomí, se poněkud podobá sochám na památnících, jakých mu do našich dob bylo postaveno dost a dost (jmenovitě směrem od Aše na severozápad). Některé se lesknou, jiné působí zašleji, ale ty i ony zůstávají pochopitelně bez pohybu, bez tepu života, který je v nich už jen naznačen a zaklet, jak na náhrobcích.

…

Lutherova vlastní lidskost byla velmi intensivní. Jak svého času výstižně poznamenal profesor Amedeo Molnár: na rozdíl od moderního „Muže bez vlastností“ (popsaného v románě Roberta Musila) měl reformátor vlastností opravdu hodně. Patřily mezi ně i ony lidské „až příliš“, s jakými musel zápolit (on sám, ale pochopitelně i jeho okolí) a jež smíme označit za jeho slabosti (anebo i vady). I ty však vposledu jen dokreslují celkový, plnokrevný obraz života ve víře.

Chápány takto, stávají se i o něco méně pohoršlivými, zato však více zajímavými, poučnými. Ano, je to docela napínavá otázka: jak se to vlastně všechno propojovalo? Ten hrdina víry, geniální spisovatel atd., a onen „neruda“ a „sprosťák“?

Ukázka z dopisu nemocné matce

Takto se chlubí také sv. Pavel a staví se proti strachu ze smrti: „Smrt je pohlcena ve vítězství! Kde je teď, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, ten tvůj osten?“ Jinými slovy: „Můžeš strašit a lekat jako dřevěná loutka Smrtky, ale sílu rdousit už nemáš. Tvé vítězství, osten i moc jsou pohlceny v Kristově vítězství. Můžeš cenit zuby, ale žrát už nemůžeš, protože Bůh nám nad tebou daroval vítězství v Ježíši Kristu, našem Pánu, jemuž náleží chvála a dík, amen.“

...

Otec a Bůh veškeré útěchy kéž Vám skrze své Slovo a Ducha propůjčuje pevnou, radostnou a vděčnou víru, abyste toto i všechna ostatní soužení mohla šťastně překonat a nakonec zakusit a poznat, jaká je to pravda, když on sám říká: „Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“ Svěřuji tímto Vaše tělo i duši jeho milosrdenství, amen. Všechny naše děti i moje Katka se za vás modlí. Některé pláčou, některé u jídla říkají: „Babička je velmi nemocná.“ Boží milost buď s námi všemi, amen.

V sobotu po Nanebevstoupení Páně, 1531

Váš milý syn
Mart. Luther

Poznejte Martina Luthera osobně! Nakladatelství Biblion připravilo stručný výbor z jeho obsáhlé korespondence, který má reformátora představit nejen jako teologa, myslitele či hrdinu, ale především jako člověka.