„Nejsilnější bylo to předávání Bible dalšímu“, sdílí svou zkušenost koordinátorka celonárodního čtení bible

Letošní Velikonoce zněla Bible mj. z pražských Hradčan. Z nevšedního setkání sepsala svou zkušenost koordinátorka projektu Celonárodního čtení Bible. „Nejsilnější bylo to předávání Bible dalšímu“, sdílí své dojmy z jednoho ze setkání, kde se tento rok sešli lidé ke čtení a poslechu Božího slova.

„Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18:20)

Zkusili jste někdy kromě místa a času sdílet i svou Bibli? Ano, myslím tím vaši osobní, domácí, soukromou knihu, kterou s největší pravděpodobností používáte jen vy, nebo možná ještě tak vaše nejbližší rodina.

Já to zažila poprvé. A věřte nebo ne, byl to nezapomenutelný zážitek. Četli jsme příběh. Příběh Markova evangelia. Četli jsme ho vysoko nad Prahou a na stránky nám k tomu svítilo slunce. Sešla se nám tři různá vydání Bible21. Výtisky kolovaly z ruky do ruky, a ačkoliv z té své Bible jsem vlastně nečetla ani jednou, s rozechvěním jsem pozorovala, jak z ní čtou jiní. Všichni jí dodávali svůj osobitý projev a najednou jako by ty stránky zněly úplně novými hlasy.

To nejsilnější ale pro mě nebylo čtení samotné. Mravenčení a bušení srdce přicházelo s každým předáním knihy z ruky do ruky. Víte, jak se cítíte v kostele při pozdravení pokoje? Podání ruky a pohled do očí… Tak podobné to pro mě bylo s předáním Bible dalšímu, kdo se odhodlal číst z ní s námi nahlas. Před cizími lidmi. A ani ne z té své. Společně s ostatními.

Karolina Veronika Vejsadová

Celonárodní čtení Bible – 5.4. 2023 Fortna, klášter bosých karmelitánů