Odvážnost Moltmannova přemýšlení je pro mě extrémně přitažlivá, říká překladatel Petr Gallus

Přepis rozhovoru s překladatelem Petrem Gallusem o nové knize Ukřižovaný Bůh, který vedla redaktorka Rádia 7 Lída Matušková. Redakčně upraveno.

„Hloubku Kristova kříže je možné uchopit pouze na důsledně trojičním základě. Bez pojetí Boha jako trojice by celá řeč o utrpení a smrti Ježíše Krista jako pravého člověka a pravého Boha nedávala žádný smysl“, píše teolog Petr Gallus v úvodu ke svému překladu knihy Jürgena Moltmanna Ukřižovaný Bůh. Zásadní kniha světové teologické literatury 20. století vychází nyní konečně i česky díky nakladatelství Biblion. A to právě dnes. Jak představit autora téhle knihy českému čtenáři, který se možná s jeho jménem ještě nesetkal? Zeptali jsme se Petra Galluse.

Jürgen Moltmann je jeden z klasiků protestantské teologie 20. století a ztělesňuje zajímavé přemostění mezi 20. stoletím a naší současností – je ročník 1926, je mu 97 let. Pořád ještě tu a tam něco napíše a tím svým životem překlenul 20. i začátek 21. století. Moltmann ještě výrazně zažil 2. světovou válku, ve které také musel být zapojen do bojů. Dostal se do britského válečného zajetí, tam přišel k víře a tato zkušenost ho ovlivnila velmi výrazně pro celý jeho život i pro celou jeho teologii, do níž si odnesl jednoznačný důraz na to, že teologie se musí dotýkat praxe, musí se dotýkat našeho společného soužití, musí se dotýkat těch slabých, upozaďovaných. Jinak řečeno, teologie se musí dotýkat také politické sféry, což byla svého času velká provokace. Jürgen Moltmann bývá právě proto považován za jednoho ze zástupců takzvané politické teologie.

To „svého času“ možná potřebujeme ukotvit ještě detailněji. Kniha Ukřižovaný Bůh vyšla poprvé v roce 1972. A když nahlížíme do obsahu této knihy, tak skutečně najdeme velmi aktuální témata, jako Krize relevance křesťanského života nebo Krize identity křesťanské víry. Čím podle vás nejvíc tento zásadní Moltmannův svazek promlouvá do současnosti i přes 50 let od svého vzniku?

Kniha je samozřejmě dítě své doby, takže zahrnuje tehdejší aktuální témata, ale to jenom rámcově a okrajově. Aktuální knihu činí skutečnost, že Moltmann se zabývá těmi dlouhodobě zásadními teologickými tématy, vlastně tím úplně nejzásadnějším, na čem celá teologie vznikla a vyrostla, a to je Kristův příběh, Kristův kříž a Kristovo vzkříšení. To je potřeba u Moltmanna vždycky přidat, není to jenom důraz na kříž, ale na kříž a vzkříšení. Ten kříž je právě křížem toho, který potom byl vzkříšen. Toto Moltmann rád kombinuje, s touto podvojností si rád hraje a dává mu to také možnosti rozvinout jeho teologii komplexněji.

To, co z jeho teologie dělá pořád aktuální čtení, přestože ta knížka je 50 let stará (česká teologie tady splácí dost velký dluh), je skutečnost, že se Moltmann zabývá centrálními tématy a zabývá se jimi odvážně. Narozdíl od dvoutisícileté tradice, která jeho myšlení předcházela, kterou on samozřejmě velmi dobře zná, se nebojí domýšlet některé věci důsledně do konce, navzdory tomu, že jdou proti tomu, jak by to tradice ráda slyšela a tím pádem, jsou značně provokativní. Tak to ostatně naznačuje už sám název knížky Ukřižovaný Bůh. To by v tradici prakticky nikdo neřekl.

Dočetla jsem se, že si Moltmann zvláštním způsobem pohrává s pojmem pravda a s pravdivostí výroků. Bylo to pro vás něco, s čím jste se musel potýkat, nebo naopak to bylo přitažlivé? 

Pro mě to bylo extrémně přitažlivé odvážností jeho myšlení, nebojí se domýšlet konečně věci do konce. Některé palčivé problémy, tedy konkrétně právě problém Boží smrti na kříži, se nebojí rozebrat a pojmenovat velmi přímočaře a dotáhnout to až do důsledků, které jsou extrémně provokativní. Jestli Bůh zemřel, tak co si s tím máme počít?

Do této otázky možná vstupuje další z jeho děl Cesta Ježíše Krista (Der Weg Jesu Christi), ve kterém Moltmann ukazuje, že cesta Ježíšova mesiášství ještě není dokončena. Která další zásadní Moltmannova díla rozhodně v češtině nejsou, ale stojí za pozornost a dokreslují jeho teologii?

Jedno jeho dílo v češtině už máme, které vyšlo zhruba před 20 lety. Je to jeho ekologická nauka o stvoření s názvem Bůh ve stvoření, ve kterém zvedá atraktivní témata jako Boží přítomnost ve světě z pohledu na ekologii, Boží přítomnost na naší planetě, kterou jsme dost začoudili. Dále Moltmann pokrývá svými díly celé pole teologie. Některá témata dokonce pokryl v jakýchsi dvou kolech, či vrstvách. Vy jste sama zmínila jeho knihu Cesta Ježíše Krista, kterou napsal s odstupem po Ukřižovaném Bohu.

Vyjádřil se postupně ke všem velkým důležitým tématům a je zajímavé, že to udělal v obráceném pořadí, než jak to akademická teologie ráda dělá. Ta ráda začíná nejdříve metodologickými otázkami, abychom si ujasnili, co máme před sebou a jak se to vlastně dá zkoumat, jak se o tom dá mluvit a jakou metodu zvolíme. To bývají leckdy abstraktní a složitě čitelné úvahy. Moltmann šel rovnou k věci. Proslavil se svojí Teologií naděje (Theologie der Hoffnung), kde zdůrazňuje základ teologie právě v Kristově vzkříšení, dále napsal Ukřižovaného Boha, pak napsal něco k církvi v síle ducha svatého (Kirche in der Kraft des Geistes). Ta abstraktnější metodologická přemýšlení si nechal až úplně nakonec. Je zajímavé, že Moltmann celý svůj teologický oblouk uzavřel až přemýšlením o tom, co to je teologie a jakým způsobem si vytyčuje svoje témata.

Nemohu minout nadšení ve vašem hlase, pochopitelné samozřejmě, když jste se i pustil do překladu téhle knihy. A teď otázka, na kterou by mohlo být složité odpovědět, ale zkusíme to: Vy mluvíte o jeho postojích, které jsou revoluční, nové. Jenomže zároveň mluvíme o 50 letém odstupu. V jakých ohledech se teologie po Moltmannově díle posunula dále a kde vnímáte, že kniha působí zastarale či překonaně? Jaký je posun mezi teologickými důrazy Moltmannovými a současné teologie?

Budeme-li se bavit o jeho Ukřižovaném Bohu, tak tam pořád Moltmann platí za ten nejdůsažnější, poslední a těžko překonatelný hlas v té radikalitě. Tam je pořád aktuální a je vnímán jako klasické dílo, kterým člověk musí projít, když se touto problematikou zabývá. Tady zřejmě nic nezastaralo. Jiný úhel pohledu je diskuze o Moltmannovi. O tom, kde jsou případné slabiny jeho přemýšlení, nebo co jsou jeho specifické důrazy, co jemu v rámci jeho teologie hraje, ale není plně přenosné do jiného teologického přemýšlení.

To, co je překonané, nebo co se posunulo dál, je především doba. Moltmann knihu psal v 70. letech, vyrovnával se s tehdejší diskuzí, kde byla velmi živá debata o tehdejší formě ateismu a taky debata o některých dalších směrech. Je možné už z obsahu vyčíst, že se Moltmann v knize například vyrovnává s Freudovou psychoanalýzou, která dneska už není tak aktuální, jak zjevně byla tehdy. Tedy to, co je částečně překonané, je doba, která nám odplynula dál a my máme dneska jiné výzvy. Nicméně těžiště Moltmannova přemýšlení, která se dají dotáhnout i do současné situace, podle mě zůstávají pořád aktuální. Jen to dotahování už je dnes na nás.

Dočetla jsem se, že v Moltmannových dílech se dá dotknout třeba i současných témat jako je feminismus.

Ano. Toto určitě padá dílem na jeho manželku Elizabeth Moltmannovou-Wendelovou, která byla sama feministická teoložka. Jejich debaty doma určitě musely být zajímavé. Myslím, že Moltmannův důraz na témata jako je feminismus vyplývá z jeho přesvědčení, že teologie, církev, i křesťanství obecně, musejí mít dopad do naší konkrétní žité skutečnosti se všemi problémy, které naše společnost přináší jako je třeba postavení ženy – to znamená i do společnosti, politiky. Dnes by se to posunulo dál k otázce genderu a dalším aktuálním společenským tématům.

Jsem ráda, že jsme zabloudili do Moltmannovy domácnosti, protože jsem zvažovala, jestli si také mohu dovolit vstoupit do vašeho světa. Čím je pro vás důležitá Moltmannova teze, že ukřižování má svůj význam až ve vzkříšení a čím je pro vás osobně důležitá pro dnešek naděje ve vzkříšení?

Teď jste to pojmenovala. Je to ta naděje. Je to ne naivní, ale zdůvodněné přesvědčení, že na konci bude happyend. Že se svět neřítí neznámo kam, ale že při všem tom řícení našeho světa, které teď velmi masivně a na mnoha rovinách zažíváme, jak se nám to drolí a sype pod rukama, lze přece jen na konci doufat v něco pozitivního. Že na konci nebudou ty naše spatlanosti, ale Bůh sám. A důvodem proto nejsou naše výkony a to, co my dokážeme, ale Boží zásah do světa, tak jak se právě projevil na Kristově příběhu, který má v sobě jak kříž, tak ve finále i vzkříšení.