Postní texty v Biblionu #3: doufání
Fotografie Alžběty Slámové z obrazového doprovodu knihy Ty jsi se mnou
Někdy si opravdu intenzivně přejeme, aby ve světě kolem nás bylo potrestáno zlo a nastolena spravedlnost. Čím se budoucnost stává nepřehlednější, tím silněji v nás roste myšlenka, že „by s tím vším měl někdo už něco udělat.” Postní období nám připomíná Ježíše, do kterého také řada lidí vkládala své představy, jak rázně by se mělo zatočit se zlem jeho doby. Tedy především, jak by se mělo skoncovat s římskými okupanty. Mnozí dali pak pod křížem najevo své zklamání a frustraci z toho, že Ježíš žádná podobná očekávání nehodlal naplnit a místo toho šel svou vlastní cestou. Jak správně konstatuje Sylvia Bukowski v knize modliteb Ty jsi se mnou – zklamáváš nás, když od tebe čekáme božské divy a kouzla. Utěšuješ však všechny, kdo doufají v nový svět. Možná nebude zlo potrestáno tak rychle, jak si přejeme. Ale budoucí svět už přichází.
Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen
Syn člověka, aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.
(Jan 3:14–15 B21)
Synu Davidův,
náš osvoboditeli,
někdy si přejeme,
abys sem přišel ve viditelné vznešenosti
a abys úderem
ukončil všechnu bídu,
všechno trápení.
Ale ty vjíždíš na oslu,
neseš podobu bezmocného člověka,
tvoje cesta vede
utrpením a smrtí.
Zklamáváš nás,
když od tebe čekáme
božské divy a kouzla.
Utěšuješ však všechny,
kdo doufají v nový svět,
vždyť moc tvé lásky
ti získala vítězství
nad vším zlem.
Osvoboď nás od falešných očekávání
a nauč nás
následovat tě odvážnou pokorou.Sylvia Bukowski