Postní texty v Biblionu #4: srdcem proti rutině
Fotografie Alžběty Slámové z obrazového doprovodu knihy Ty jsi se mnou
„Jak se člověk může znovu narodit, když už je starý?“, ptá se přemýšlivý Nikodém v legendárním nočním rozhovoru s Ježíšem. Křesťan je tak starý, kolikrát prošel cyklem církevního roku a kolikrát zakopnul v postním období o pochybnosti. Je ta duchovní obnova, změna smýšlení, ta biblická metanoia, znovu možná? Nejsem už bezpečně zabydlený ve svých představách o tom, co znamená víra? Nemám už všechny své vnitřní věci definitivně vyřešené? Nejsem už dávno vlastně spokojený s tím, jak to je? Nejhorší překážkou obrácení nejsou pochybnosti samotné, ale stereotyp. Největším nepřítelem žité spirituality je přece dojem, že už mám tak nějak hotovo…
Jako v mnoha podobných situacích, i tady nakonec zbývá jen modlitba. Za všechny, co v postním období škobrtli o svoje zabetonované postoje, ji trefně formulovala Dorothee Sölle. Najdete ji v modlitební knize Ty jsi se mnou.
stvoř mi bože nové srdce
to staré je plné rutiny
stvoř mi nové oči
ty staré jsou uhranuté úspěchem
stvoř mi nové uši
ty staré vnímají jen neštěstí
a novou lásku
místo smutku
dej mi nový jazyk
místo strachu z umlčení
dej mi novou řeč
místo přetlačování silou
které tak dobře zvládám
mé srdce zdus bezmocí
milovat všechny tvé cizince
stvoř mi nové srdce
a dej mi nového ducha
abych uměla chválit
aniž bych lhala
se slzami v očích
když to musí být
ale aniž bych lhalaDorothee Sölle