Pravdu, nebo lásku? A má manželství vůbec smysl?

Fotografie: Biblion

Blíží se Valentýn a s ním i Národní týden manželství. Při té příležitosti vám přinášíme ukázku z oblíbené knihy Smysl manželství, kterou napsal známý manhattanský kazatel Timothy Keller se svou ženy Kathy. Zatímco seberozvojovým příručkám „jak na to“ příliš nefandíme, tuhle hlubokou, vyváženou, ale čtivou knihu můžeme vřele doporučit. Vybrali jsme pro vás několik úryvků z kapitoly Milovat cizince.

…

Zamilovanost opadává ve chvíli, kdy nám dojde, jaké má náš protějšek chyby. Do popředí se dostanou věci, které se nám předtím zdály nepodstatné. Začíná se nám zdát, že jsme toho druhého vlastně vůbec neznali. A tak přichází výzva – milovat člověka, který nám náhle připadá zcela cizí. Není to ten, koho jsme si před časem brali.

Lidé na tuto výzvu reagují různě. Možná, že jste v partnerovi chtěli získat „spřízněnou duši“ – někoho, kdo by vás neměnil a jen by vás podporoval v naplňování vašich vysněných cílů. V tom případě se budete v této životní situaci velmi těžko orientovat. Najednou vám dojde, že manželství si vyžaduje obrovskou časovou investici už jen na to, aby vůbec fungovalo. Stejně nemilé bude zjištění, že pro toho druhého jste cizím člověkem vy a že na vás začíná vytahovat seznam vašich závažných nedostatků. Vaší první reakcí bude pocit, že jste si špatně vybrali, že se prostě k sobě navzájem nehodíte.

Co se však stane, když vstoupíte do manželství s vědomím jeho skutečné podstaty? Co když je vnímáte jako duchovní přátelství na cestě za novým stvořením? Co když počítáte s tím, že cílem vašeho manželství bude navzájem si pomáhat opouštět staré hříchy a nedostatky a vrůstat do toho „nového já“, které tvoří Bůh? V takovém případě vás nezaskočí, když se ukáže, že váš partner je „někdo jiný“. Když ta chvíle nastane, vyhrnete si rukávy a pustíte se do práce.

…máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.
(Efeským 4:15)

Tento výrok snad může někomu znít otřepaně, ale pojďme si ho rozebrat. Jak už jsme si ukázali, manželství jakožto Boží instituce disponuje obrovskou mocí. Ta se projevuje několika způsoby: jako moc pravdy, moc lásky a moc milosti. Když budeme svého partnera milovat ve všech těchto třech ohledech, pomůžeme mu na jeho cestě ke zralosti. Nejenže pak bude odrážet Kristův charakter, ale bude schopen stejně milovat nás a stejným způsobem nám pomáhat. Tyto tři projevy moci lásky nám nejvíce pomohou, kdykoli nám bude zatěžko milovat onoho napůl cizího člověka, s kterým teď žijeme v manželství.

Moc pravdy

V díle Sørena Kierkegaarda najdeme pasáž, v níž nás všechny přirovnává k účastníkům maškarního bálu: „Nevíte snad, že nadejde půlnoční hodina, kdy bude každý muset odhodit masku?“ Na takovýchto bálech mívali hosté v první části večera nasazenou masku. Tančilo se, jedlo, lidé se bavili. Nikdo však nevěděl, kdo je kdo. Úderem půlnoci ale musely všechny masky dolů a ukázala se pravá tvář všech zúčastněných. Pohádka O Popelce v určitém ohledu rozvíjí právě tento námět, totiž že přijde chvíle, v níž se odstraní všechny blýskavé cetky a zůstane jen skutečné, nepřikrášlené já, které bude odhaleno před očima všech. Takový popis se hodí na soudný den, že? Hodí se však i na manželství. V něm se nikam neschováte. Jste na očích. Nakonec z vás každá maska i veškerá paráda spadnou. Jak to?

V manželství žijí dva lidé v těsnějším kontaktu, než je možné v jakémkoli jiném vztahu. Vztah mezi rodičem a dítětem bývá samozřejmě velmi těsný – žijí spolu a vidí, jak se kdo chová. Role tu jsou ale rozděleny úplně jinak. Dítě i rodič se nacházejí každý na zcela jiné rovině, takže rodič snadno přejde kritiku dítěte a dítě hodí za hlavu napomínání rodičů. Kromě toho se očekává, že dítě vyroste a odejde.

Vztah manželů je také těsnější než vztah lidí, kteří spolu žijí „na hromádce“. Hůře se z něj utíká. I v nesezdaném páru pochopitelně jeden druhého vidí „zblízka“. Obě strany ale vědí, že ten druhý na ně neklade stejné nároky, které by platily v případě manželství. Nespojili dohromady celý svůj život – tedy i po stránce sociální, ekonomické a právní. A tak pokud se jednomu z nich přestane líbit, co ten druhý říká, může se bez větších komplikací zvednout a odejít.

Manželství se od zmíněných vztahů liší. Život manželů je propojený po všech stránkách. Jedná se o nejtěsnější možný vztah s druhým člověkem a zároveň o vztah, který je vůbec nejtěžší opustit. Což znamená nejen to, že jeden druhého vidíte pěkně zblízka, ale i to, že jste oba nuceni se nedostatky a hříchy svého protějšku zabývat.

Jaké nedostatky na vás váš partner nebo partnerka uvidí? Možná jste ustaraný typ a máte sklony trpět velkou úzkostí. Nebo můžete mít problém s pýchou a sklony k neústupnosti a sobectví. Možná jste neústupná, máte tendenci si věci vynucovat, a když není po vašem, trucujete. Třeba jste typ, který druhé válcuje a jedná tvrdě, takže ho sice lidé respektují, ale nemívají ho rádi. Můžete být neukázněný člověk, na něhož není velké spolehnutí, a vytváříte kolem sebe chaos. Možná jste osoba roztržitá, snadno se necháte rozptýlit, nebo jste netaktní a neuvědomujete si, jak vás vnímají druzí. Můžete být věčně nespokojený perfekcionista se sklonem soudit a kritizovat druhé i sebe. Možná jste netrpělivý a nerudný člověk se sklonem k zahořklosti a častým výbuchům hněvu. Nebo jste značně nezávislý tvor, který se nerad stará o potřeby druhých, nerad se podílí na společných rozhodnutích a naprosto nesnáší, když si musí říkat o pomoc. Možná, že příliš stojíte o to, aby vás druzí měli rádi, a tak máte sklon zastírat pravdu a pracujete do úpadu, abyste se všem zavděčil. Nebo můžete být šetrný skrblík, neochotný rozumně utrácet za vlastní potřeby, a tím méně být štědrý vůči druhým.

Druzí na vás tyto chyby vidí. Rozhodně o nich vědí vaši rodiče. Další lidé, kteří s vámi někdy žili, jako třeba sourozenci, spolubydlící nebo přátelé je také znají. Jenže když na ně někdy zavedli řeč, možná jste nad tím mávli rukou, protože jste si mysleli, že jsou zaujatí nebo se pletou. Nebo jste mohli tíži kritiky uniknout slibem, že se napříště polepšíte. Konfrontace ale dál nepokračovala, a tak jste si vlastně nikdy nemuseli připustit, jak je váš problém vážný. Vaše slabá stránka pro druhé nepředstavovala stejný problém, jaký bude představovat pro vašeho manžela nebo manželku.

Jenže zatímco vaše charakterové vady mohly působit druhým lidem mírné obtíže, vaší manželce či manželovi způsobí potíže značné. Například sklon k zahořklosti může v přátelských vztazích představovat problém, v případě manželství ale může vztah zabít. Nikoho jiného vaše chyby tak nezatíží a nezraní jako vašeho partnera. Proto si také váš manžel nebo manželka uvědomují vaše nedostatky ostřeji než kdokoli jiný.

Když připravuji snoubence ke svatbě, rád tento aspekt manželství vysvětluji pomocí přirovnání k mostu. Představte si starý most přes řeku. Most má stavební defekty, které jsou jen těžko rozeznatelné. Mohou to být vlasové praskliny, které se ukážou až při zevrubné prohlídce. Když se ale člověk dívá pouhým okem, nezdá se mu, že by něco nebylo v pořádku. A teď si představte, že na most vjede desetitunový kamion. Co se stane? V důsledku tlaku způsobeného váhou kamionu se tenké vlasové praskliny rozevřou, takže začnou být viditelné. Stavební vady jsou náhle všem zjevné, protože vozidlo most neúměrně zatíží. Najednou vidíte, kde všechny ty závady jsou. Kamion však závady nevytvořil. Pouze díky němu vyšly najevo.

Když vstoupíte do manželství, ukáže se, že váš protějšek je pořádný náklaďák, který vám projíždí přímo středem srdce. Manželství odhalí vaše nejhorší stránky. Nevytvoří je (i když ze svých selhání možná viníte partnera nebo partnerku) – jen je ukáže. To však vůbec není marné. Jak se můžete proměňovat ve své „nové já“, když žijete v domnění, že jste skoro dokonalí už teď?

V roce 2002 mi lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy. Stalo se to při běžné lékařské prohlídce. Lékař mi prostě náhodou nahmatal maličkou bulku na krku. I když operace a následná léčba byly bolestivé a naháněly mi strach, ani na chvíli mě nenapadlo: „Kéž by tu bulku doktor nikdy nenašel. Byla úplně nepatrná, to ji nemohl prostě přejít a všeho toho trápení mě ušetřit?“ Samozřejmě, důsledky onoho „ušetřeného trápení“ by nakonec byly mnohem bolestnější a nebezpečnější, než když se bulka našla ještě malá a rakovina se mohla začít léčit dříve, než se rozbujela.

Váš vztah se změní a začne vám pomáhat v růstu, jakmile přijmete tento zásadní rys manželského života. Manželství už ze své podstaty disponuje „mocí pravdy“. Má moc ukázat vám pravdu o tom, co jste zač. Lidi konsternuje, když je jejich partneři podrobují ostré, rozsáhlé kritice. Okamžitě si pomyslí, že si nevzali toho pravého. Musíme si ale uvědomit, že to konec konců není partner, kdo vynáší na světlo hříšnost vašeho srdce. Je to manželství samo. Manželství člověka nekonfrontuje ani tak s jeho partnerem jako se sebou samým. Manželství vám podává realistický, nelichotivý obraz toho, kdo jste, a pak vás popadne za límec a donutí vás něco s tím udělat.

Na první pohled to může být skličující, ale ve skutečnosti jde o cestu ke svobodě. Každý psychoterapeut vám řekne, že svazovat vás mohou právě jen ty vaše chyby, vůči nimž jste slepí. Pokud nějaký svůj charakterový rys popíráte, bude vás ovládat. Manželství vám ale strhne roušku a rozsvítí světla. Teď je tu naděje. Konečně můžete začít jednat se svým skutečným já. Nevzdorujte moci, kterou manželství má. Dejte partnerovi právo mluvit o tom, co s vámi není v pořádku. Apoštol Pavel hovoří o tom, jak nás Ježíš „koupe“ a „očišťuje“ – jak nás zbavuje všech poskvrn a vad. Dejte svému partnerovi právo dělat totéž.

…

Jak „ztropit zbožnou scénu“

Než přejdeme od moci pravdy k moci lásky, dovolte mi, abych vás jako čtenáře povzbudil. Nevyhýbejte se tomu, říkat si s partnerem pravdu. Kathy v této souvislosti hovoří o „umění ztropit zbožnou scénu“. Nemá tím výrazem na mysli zlostný emocionální výbuch, ale neústupné trvání na tom, aby nás druhý vyslechl.

Před lety jsme se s rodinou přestěhovali do New Yorku, abychom zde zakládali nový sbor, Redeemer Presbyterian Church. Věděli jsme, že to bude časově velmi náročné, zvlášť při mém sklonu pracovně se přepínat. Od jiných pastorů, kteří měli zkušenost se zakládáním nových sborů, jsem se dozvěděl, že mě čeká asi tříleté období mimořádného nasazení. Jinými slovy, budu pracovat víc, než se dá trvale vydržet bez následků na zdraví nebo na rodinných vztazích. A tak jsem Kathy poprosil, aby mi ty tři roky dopřála. Slíbil jsem, že pak se to změní. Všechno se zase vrátí do starých kolejí, ano? Tak dobrá, řekla mi na to.

Ale tři roky uplynuly a Kathy mě požádala, abych se zase vrátil k normální pracovní době, jak jsme se dohodli. „Ještě pár měsíců,“ reagoval jsem. „Ještě musím udělat tohle a tamto. Už jen pár měsíců.“ A tak pořád dál. Měsíce letěly a nic se nezměnilo.

Jednoho dne jsem přišel domů z práce. Venku bylo hezky a všiml jsem si, že dveře na balkon jsou otevřené. Právě jsem si svlékal sako, když jsem z balkonu uslyšel ránu, jako když se něco tříští. A za malou chvíli další. Vyšel jsem tedy na balkon. K mému překvapení tam na podlaze seděla Kathy s kladivem v ruce a vedle ní narovnaný porcelánový servis, který jsme dostali ke svatbě. Na zemi ležely střepy ze dvou rozbitých podšálků.

„Co to děláš?“ vyhrkl jsem.

Podívala se na mě a řekla: „Neposloucháš, co ti říkám. Neuvědomuješ si, že když budeš dál takhle pracovat, zničíš naši rodinu. Už nevím, jak ti to mám říct, abys to pochopil. Nevidíš, jak je situace vážná. Přesně tohle děláš ty.“ A udeřila kladivem do třetího podšálku. Rozletěl se na kusy.

Celý rozechvělý jsem si k ní přisedl. Myslel jsem, že Kathy přeskočilo. „Už poslouchám. Poslouchám tě,“ řekl jsem. Během rozhovoru mi začalo být jasné, že to myslí naprosto vážně. Byla soustředěná jako laser. Mluvila bez vzteku a vzrušení, klidně, ale důrazně. Říkala mi totéž, co celé měsíce předtím, ale tentokrát jsem si uvědomil, jaký jsem byl blázen. Ta doba, kdy budu moci znovu zvolnit své pracovní nasazení, nikdy nepřijde. Stal jsem se závislým na své vysoké výkonnosti. Došlo mi, že s tím musím něco udělat. Kathy viděla, že jí poprvé po dlouhé době naslouchám. Objali jsme se.

Nakonec jsem se jí zeptal: „Když jsem tě tu předtím viděl, myslel jsem, že ses nervově zhroutila. Jak ses dokázala tak rychle vzpamatovat?“

„Ale ne,“ zazubila se. „Vidíš ty tři talířky, co jsem rozbila?“ Přikývl jsem. „Nemám k nim šálky. Ty už se během let rozbily. Měla jsem tři podšálky navíc. Dobře, že sis přisedl, než bych musela rozbít další!“

Trvejte na tom, aby váš partner plnil slovo. A dejte mu právo, aby vás povzbuzoval k témuž. „Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono ‚Dnes‘, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.“ (Židům 3:13).

Uzdravující moc lásky

Viděli jsme, že manželství se vyznačuje mocí pravdy – ukáže, jací skutečně jsme, se všemi svými nedostatky. Je skvělé, že v manželství působí také „moc lásky“. Ta jako žádná jiná dokáže člověka posilovat a uzdravovat i z nejhlubších zranění a křivd, které v životě utržil.

Do manželství vstupujeme s určitou představou o sobě, s odhadem své ceny. Je to směsice všech hodnocení, která o nás během let vyslovila dlouhá řada lidí. Rodiče, sourozenci, ti, se kterými jsme chodili, učitelé, trenéři – ti všichni nad námi pronášeli soudy. Říkali, že jsme dobří nebo špatní, vzorní nebo směšní, nadějní nebo beznadějní. A my jsme těmi jejich výroky přehrabovali a zkoušeli na některé zapomenout, ale to jde těžko. Povzbuzující slova působí na lidské srdce daleko mírněji a zanechávají v něm méně trvalý dojem než slova kritiky a odsouzení. Některá slova nás mohla zranit a zanechat v nás nesmazatelné šrámy. Náš obraz o sobě samých má mnoho vrstev a ty si občas mohou protiřečit. Často jsme si svůj obraz o sobě sestavili bez nějakého jednotícího motivu. Kdyby se zhmotnil, vypadal by možná jako Frankensteinovo monstrum – slepenec mnoha nesourodých částí.

Ty zřejmě vůbec nejkrutější soudy jsme ale nad sebou často vynesli my sami. Mnoho lidí jako by si v hlavě pouštělo nekonečnou smyčku sebeodsuzování. Nadávají si do hlupáků a blbců, ubožáků a břídilů.

A vtom vám vkročí do života někdo, kdo má moc zvrátit všechny ty nahromaděné úsudky, ať už je o vás vyslovil někdo jiný nebo vy sami. Manželství vkládá vašemu partnerovi nebo partnerce do rukou obrovskou moc přeprogramovat způsob, jakým sami sebe hodnotíte. Může zvrátit všechno, co o vás kdo kdy v minulosti pronesl, a do značné míry vaši minulost uzdravit. Láska a podpora vašeho životního partnera má moc vás uzdravit z mnoha nejhlubších zranění. Jak to? Pokud o vás celý svět říká, že jste oškliví, ale váš partner tvrdí, že jste krásní, cítíte se být krásní. Mohu-li parafrázovat jednu biblickou pasáž, vaše vlastní srdce vás mohlo odsuzovat, ale názor vašeho partnera je „větší než vaše srdce“.

Musím přiznat, že jsem se v mládí necítil dost „mužně“, dokud jsem se neoženil. Byl jsem šprt, hrál jsem na trubku v pochodové kapele a až do maturity chodil do skauta. Nepochybně samé dobré věci, ale nic vysloveně chlapského nebo tvrďáckého. Ostatní se mi často posmívali nebo mě mezi sebe nebrali, zvlášť na druhém stupni a na střední, protože jsem nebyl dost „cool“. Ale Kathy ve mně viděla rytíře v zářivé zbroji. Vždycky mi říkala, a říká mi to nadále, že i kdyby ve mně celý svět viděl obyčejného Clarka Kenta, ona ví, že mám pod košilí modrý trikot supermana. Vždycky uměla připomenout a vyzdvihnout, co jsem kdy udělal odvážného. Během let se to ve mně kousek po kousku ukládalo. Pro svoji ženu jsem superhrdina. Díky tomu se cítím tak mužně, jak bych jinak nikdy nemohl.

To, co jsme řekli o moci pravdy, platí i o moci lásky. Manželství spojuje dva různé životy a přivádí lidi do nejtěsnějšího možného kontaktu. To proto má pozitivní hodnocení ze strany partnera tak zásadní důležitost. Pokud za mnou přijde někdo, koho ani moc neznám, a řekne mi: „Jste nesmírně laskavý člověk,“ asi budu tím polichocen a potěšen. Ale jak hluboce mě to ovlivní? Moc ne. Proč? Protože si někde v srdci řeknu: „Dobře, fajn. Jenže ten člověk mě vůbec nezná.“ Když ale moje žena řekne po letech společného soužití: „Jsi nesmírně laskavý člověk,“ znamená to pro mě strašně moc. Proč? Protože mě zná lépe než kdokoli jiný. Když svého partnera milujete, během let vám na něm víc a víc záleží. Proto vás jeho pochvala posílí a povzbudí jako nic jiného. Jako když v knize Pán prstenů: Dvě věže říkáFaramir Samovi Křepelkovi: „Chvála od chvályhodného je nade všechny odměny.“ Když si vás vysoko cení někdo, koho si vysoko ceníte vy, je to ta nejúžasnější věc na celém světě.

A právě proto je vědomí, že nás Pán vesmíru miluje, tím vůbec nejpevnějším základem, na jakém můžeme stát. Když si stále více uvědomujeme Boží lásku, to samo o sobě nám přináší nejhlubší naplnění. Nesmíme ale zapomínat, jak to bylo s Adama v ráji. I když měl dokonalý vztah s Bohem, byl zároveň stvořen pro láskyplný vztah s druhým člověkem. Láska vašeho životního partnera a láska Kristova působí ve vašem životě společně a úžasně se doplňují.

Uzdravující moc manželské lásky je miniaturní verzí téže moci, kterou v nás působí Ježíš. Bůh nás vidí v Kristu jako spravedlivé, svaté, nádherné (2. Korintským 5:21). Svět nás upozorňuje na naše chyby (a my víme, že je máme), ale Bůh naše hříchy přikrývá z lásky k nám. Proto Ježíšova slova přebíjejí všechno, co o vás kdy řekl kdokoli jiný. V křesťanském manželství to prožíváte v malém. Někdy vám partner ukáže na Ježíšovu lásku. A někdy vám tuto lásku sám prokáže svou podporou. Nic nás nedokáže tak povzbudit k důvěře v Boží lásku, jako když ji můžeme přijímat skrze druhého.

Manželství je v tomto ohledu mocnější než kterýkoli jiný mezilidský vztah. Mocí lásky dokáže uzdravovat všechny naše rány a přesvědčit nás, že máme jedinečnou krásu a hodnotu.

…

V rámci blížícího se Národního týdne manželství můžete knihu Smysl manželství koupit s 15% slevou na našem e-shopu. Pořádáte manželské večery a rádi byste nakoupili s hromadnou slevou? Využijte nabídku slevy 26% na balíček 5 ks a slevy 45% na balíček 50 ks.