Abakuk? Petr Vaďura objevil pro čtenáře edice Dennodenně nečekaný thriller
Z velké knihovny Bible se dají vytáhnout nejrůznější svazky – objemné i útlé, básnické i dramatické, čtením potrhané i takřka netknuté, novější i dávnější. Když známý kazatel, publicista a rozhlasový redaktor Petr Vaďura sáhl po proroku Abakukovi, vybral si spis zastrčený v druhé řadě. A objevil v něm pro čtenáře edice Dennodenně nečekaný thriller.
Abakuk, jeden z dvanácti takzvaných malých proroků, žil v době vzestupu babylonské říše. A přestože zřejmě působil v jeruzalémském chrámě a patřil k izraelské duchovní elitě, z „národa krutého a prchlivého, který se rozejde širou zemí, aby obsadil území, jež jim nepatří“ ho obcházela hrůza.
Petr Vaďura (*1962) je farář, rozhlasový redaktor a publicista. Vystudoval Filozofickou fakultu UK, protože však odmítl podepsat učitelský slib, pracoval jako vychovatel v Jedličkově ústavu. Od roku 1989 působil v Křesťanských sborech, od roku 2012 je farářem Evangelické církve metodistické. Fotografie: Martin Kukla.
Abakuk je prorok, který v časech pokoje a zdaru může působit jako hlas z divokých a krutých dřevních dob, kdy se lidé nedokázali civilizovaně dohodnout. Pro nás, kteří žijeme v době zmnožených krizí a stav světa nás často naplňuje obavami, však jeho pochybnosti a hledání znějí ne-li současně, pak alespoň velmi povědomě. Proč Hospodin nezasáhne do naší nešťastné správy této planety? Proč je odpovědí těm, kteří se modlí o pokoj a pracují pro něj, jen Boží mlčení? Proč nechává Bůh lidi pochybovat o své dobrotě? Proč nám vláda zákona začíná připadat jako utopie? Kde máme při pohledu na všechny klimatické katastrofy a lidi, kterým agresoři berou domov, brát naději?
Petru Vaďurovi mluví prorok z duše „žalobnou písní“. Zároveň se však jako komentátor nemůže ztotožnit s Abakukovým viděním, k němuž patří třeba i to, že agresora posílá Hospodin, aby jeho prostřednictvím naplnil své záměry. Vaďura tak sice souzní s Abakukovým sestupováním do hlubin a s jeho pátráním po naději ve složité době, ale má odvahu se přít s jeho odpověďmi. Ve svém velmi osobním komentáři k Abakukovi jaksi mimoděk ukazuje i to, že náboženská víra není nutně berlička pro slabé, kteří se s životem nedokážou popasovat sami, ale že hluboce věřící člověk často zápasí o smysl věcí neméně než člověk nevěřící. Jen jinak.
A ještě něčemu nás Petr Vaďura učí: umění otvírat Bibli tak, abychom ji vtáhli do svých nejvnitřnějších myšlenkových pochodů, a schopnosti číst ji s úctou, ale bez fundamentalistického bazírování na liteře. Abakukovo proroctví i Vaďurův komentář jsou důkazy toho, že i rozsahem nevelký text se může dotknout hlubin naší duše.
Kniha s ilustracemi Juliány Chomové a s předmluvou Šárky Grauové vychází 3. prosince 2024. Nakupujte nyní v předprodeji s 20% slevou.
Možná ses i ty, Abakuku, ptal Hospodina na jeho věčnou existenci, protože jsi nedokázal zpracovat to, co jsi viděl – ať už ve skutečnosti, nebo jako vidění budoucnosti. Jenomže je to pravda, že Bůh neumírá? Co my o tom víme?!
Oslovuješ Boha jako svatého a to slovo znamená „jiný“. Bůh není takový, jak si představujeme, vždyť naše představy jsou ovlivněny našimi přáními či obavami. I ty sám, Abakuku, jsi zápasil o svůj obraz Boha a já o něj také zápasím. Jenomže mně pomáhá skutečnost, kterou ty jsi neznal. Já totiž vím, že Bůh umírá. Ta smrt je potupná, bolestivá, ponižující, ale není zbytečná. Je to smrt Božího Syna, díky níž máme šanci žít navzdory hrůzám a vlastním selháním.
A tak i znění ekumenického překladu tvého textu vede správným směrem: My nezemřeme! Nezemřeme proto, že Bůh umírá za nás.