Svatý sex u kulatého stolu
O čem je Svatý sex? Nad novou knihou Debry Hirsch se u kulatého stolu sešlo duo farářů-youtuberů Pastoral Brothers, klinický psycholog a terapeut Marek Macák a redaktorka knihy Jana Šrámková. Diskusi moderoval teolog a překladatel Bible Alexandr Flek.
Církev nám toho o sexu řekla už dost, shodli se při zakládání svého youtuberského kanálu Pastoral Brothers – dva evangeličtí faráři, kterých je ve virtuálním prostoru plno. Rozhodli se proto, že budou svá videa točit o čemkoliv jiném. A najednou sedí v redakci nakladatelství Biblion a na svém kanále živě streamují debatu o knize, která se jmenuje Svatý sex. Proč změnili názor a co je na knize tolik zaujalo?
Jakub Malý přiznává, že doteď nikde nečetl otevřeně o tom, jak jsou si sexualita a spiritualita podobné a co z toho plyne. Obě jsou vyjádřením touhy po protějšku, jen jedna vede nahoru a jedna rovně, k druhému člověku. Všichni toužíme po přesahu, chceme překračovat hranice svého já, a to se nám děje ve vztahu s něčím vyšším a někým blízkým. I moderátor uvádí celou diskusi tím, že měl při čtení knihy pocit, že v ní nachází, co si myslí dávno, ale dlouho měl za to, že si to myslí jenom on – a najednou to někdo řekl nahlas. Tahle kniha spojuje Boha a sex. Ostatně nese podtitul O sexualitě a spiritualitě naostro.
V Biblionu jsme si řekli, pokračuje Alexandr Flek, že nebudeme přispívat ke kácení lesů tím, že bychom vydávali zbytečné knihy. Došli jsme tak k „revoluční myšlence“, že chceme vydávat knihy o tématech, která lidi zajímají… Jako církev a křesťané jsme někdy experti v odpovídání na otázky, které nikdo neklade. A naopak, co lidi zajímá a co společnost řeší, o tom zarytě mlčíme. Proto tahle kniha.
V Biblionu jsme si řekli, pokračuje Alexandr Flek, že nebudeme přispívat ke kácení lesů tím, že bychom vydávali zbytečné knihy.
Nejcennější mi na ní přijde její výzva: Pojďme o tom mluvit, navazuje Jana Šrámková. Autorka jako by říkala: Otevírám tato témata, popíšu vám, jak je různí lidé prožívají a vnímají, co si o nich kdo myslí, z čeho to vychází, jak se to vyvíjelo, co lze přehodnocovat – a teď pojďme mluvit o tom, jak to vidíme my. Jen se hlavně netvařme, že v oblasti sexuality všichni nehledáme, nebojujeme a že se to zbožných lidí netýká. Kniha nerezignuje na principy a hodnoty a rozhodně nerazí bezbřehý relativismus, ale jednoznačně odmítá, aby shody a neshody v otázkách sexuality, potažmo sexuální etiky, rozdělovaly a štvaly jedny proti druhým. Svým přístupem pro mě redefinuje konzervatismus: úctu a loajalitu k daným hodnotám, a současně empatii k jiným přístupům. Fakt, že se v něčem přesně neshodneme, mezi námi nemá vytvářet bariéru.
To je takové staré dobré farizejství, konstatuje Jakub Malý. Pořád zákonicky vytyčujeme, kudy nechodit, až jsme zapomněli, kudy chodit. A to nám zase ukazuje Ježíš – cestou lásky, milosrdenství, odpuštění. Na tohle se máme soustředit, když hledáme cestu. Otevřenost a tolerance je přece duchem evangelia.
Zatímco na otevřenosti a toleranci se většinou shodneme, kniha klade i zdánlivě rouhačskou otázku: Byl Ježíš sexy? Prožíval svoji sexualitu? Jak si můžeme ale takovou otázku neklást, když nám je příkladem plného lidství? Víme, že Ježíš byl atraktivní – přitahoval zástupy. Je ale tohle opravdu sexualita a můžeme vnímat všechny horizontální vztahy jako sexuální?
Je teologicky nedotažené, říká Jana Šrámková, že církev má za sebou urputné boje o to, že byl Ježíš plně člověk, ale přesto nám přijde žinantní přemýšlet o tom, že by mohl cítit nějaké sexuální potřeby nebo pnutí. Proč? I když to neříkáme nahlas, tak zkrátka pořád podprahově vnímáme, že je sexualita na člověku to nižší, ne snad zlé, ale horší. Proto se k Ježíši nehodí. Tomu ale Svatý sex oponuje: Člověk byl stvořený jako sexuální bytost, a to k Božímu obrazu. Takže naše sexualita naopak vypovídá o Boží povaze.
Marek Macák přitakává: Je nesmírně důležité uvědomit si, že když je někdo single a z jakýchkoli důvodů nežije genitální sexuální aktivitou, tak to samozřejmě neznamená, že není sexuální bytostí. Autorka správně rozšiřuje vnímání sexuálního pole daleko za samotný sexuální styk. Sexualita je vášnivý aspekt vztahovosti. Lidi na Ježíši pohoršovalo, jak to k němu táhlo i ženy, protože jsme zvyklí žít s padlou sexualitou a neumíme si představit vášnivý aspekt vztahů neporušený, neumíme ho vnímat bez rovnítka se sexem, nebo snahy o něj – ale to je freudovina.
Karel Müller, druhý z Pastoral Brothers, přiznává, že ho doteď nenapadlo o Ježíšově sexualitě přemýšlet. Na kluky většinou moc nemyslím, ale v tomhle případě by to mohlo být zajímavé, i když toho o něm nevíme moc. Moderátor provokuje, že ani nevíme, jakou měl Ježíš orientaci – proč si ho automaticky představujeme jako heterosexuála? Jakub Malý se naopak prakticky drží toho, co víme: Ježíš svou sexualitou každopádně musel okolí provokovat už proto, že to byl třicetiletý chlap a byl svobodný. Tehdy se Boží požehnání jednoznačně spojovalo s rodinou, potomky a majetkem, a on – učitel – to všechno odmítl.
Bůh nás volá k plnosti lidství a plnost lidství je definovaná Kristem, shrnuje Marek Macák. Kristus překračuje hranice a kulturní bariéry své doby, jeho svatost není ustrašená, nebojí se, aby náhodou někam nešlápla. Jde do světa, jde k lidem. Je to celistvá krása a zahrnuje i nějaký appeal. Takoví lidé přitahují, jsou krásní v tom, jak jsou svobodní, jak přistupují k sobě. Září na různých úrovních, to je něco jiného, než když lacině strhávám pozornost jen na to, jak vypadám, protože se cítím nanic.
K debatě o tom, jestli existuje jedna ideální forma prožívání lidské sexuality – ať už je to celibát, manželství, stabilní partnerství nebo jiné – přidali Pastoral Brothers pár svých farářských zkušeností, proč páry žádají o svatbu, a Marek Macák dodává, jak je podstatné, že ať je naše osobní povolání v tomhle směru jakékoliv, je třeba žít ho v kontextu církve. Církev většinou hájí tradiční manželství, ale to neznamená, že stačí muž a žena a hotovo. Ať jsme povoláni k jakékoli cestě, potřebujeme formování uprostřed společenství s druhými lidmi, kteří vidí do našeho života, kterým můžeme vyznat hříchy, můžou nám říct, kde blbneme, povzbudit nás. Je velké nedorozumění, že základní jednotkou církve je tzv. nukleární rodina. Církev je základem pro nukleární rodinu a všechny typy vztahů. A přesně o tom Debra Hirsch píše, o široké definici rodiny, jakou přinesl Ježíš a která se neváže na pokrevní příbuzenství.
V průběhu debaty přicházely taky praktičtější divácké dotazy, například na cílovou věkovou skupinu. Knihu můžeme doporučit vlastně komukoli od teenagerského věku dál, shodují se diskutující. O sexu samotném se v ní vlastně nepíše, aby nebyl někdo zklamán, rozhodně nepředává žádné know-how. A oslovit může jak mladé, kteří „řeší sebe“, tak i ty, kdo hledají vztah k druhým lidem, kteří jsou jiní než oni – třeba mají jinou orientaci, jiný pohled na gender, jiné etické standardy, nemůžou s nimi souhlasit a teď hledají, jak s tím správně křesťansky naložit. Karel Müller doporučil knihu taky všem farářům a těm, koho zajímá kromě sexu i misie: poslední kapitola je skvělou misiologií.
Kniha se věnuje genderu, jeho pochopení, teologickému podloží, genderovým stereotypům. A proporčně poměrně
hodně homosexualitě. Není toho možná až příliš, ptá se moderátor? Marek mu oponuje, že kdo se do tématu jiné orientace takhle podrobně ponoří a ujasní si, jak komunikovat uprostřed názorových rozdílů (pokud jsou), naučí se to i pro mnoho jiných citlivých oblastí. Je to takové cvičné pole. Třeba polyamorii, na kterou směřuje další dotaz, se kniha explicitně nevěnuje, ale i na ni lze aplikovat představovaný model přemýšlení a jednání.
To je na knize právě hezké, doplňuje Karel, že vede k citlivosti, ne k chlapáckým postojům: teď vím, jak to je, a budu vést zákopovou válku. Spíš říká: zklidněte se, kluci, pojďte na kafe a pojďme o tom mluvit. Na druhou stranu neříká, doplňuje Marek, že všechno je jedno, každý uberme a budeme v pohodě. Autorka dost jasně vyjadřuje svůj postoj, ale nebrání jí to v dialogu. Kniha si zkrátka nehraje na Ducha svatého, nerozhoduje, jak musí kdo věci dělat, ale vyjadřuje velkou důvěru v Boha a jeho vedení.
Ani pornografii se kniha nevěnuje explicitně, ale podněty k tématu najdeme v základních principech budování paralel mezi spiritualitou a sexualitou. Autorka ale zajímavě rozšiřuje chápání toho, co vnímáme jako pornografii, a to přes dělení sexuality na genitální a sociální. Na příkladu ženských a mužských časopisů se tak můžete dočíst o tom, proč je z autorčina pohledu Cosmopolitan soft porno úplně stejně jako Playboy.
Kniha hlavně není jen suchou teorií, uzavírá Jana. Svatý sex je velmi osobní, čtivý a autentický text. Nese rozměr autorčiny vlastní dost divoké životní zkušenosti a zkušenosti mnoha dalších lidí, se kterými v osobním životě i duchovní a poradenské práci sdílela a sdílí svůj život. Lidí, k jejichž příběhům přilnete a které budete chtít obejmout. A přesto Debra Hirsch nepovyšuje žádný příběh na normu, ale zdůrazňuje nemožnost poměřovat jednoho zkušeností druhých.
Přesně tak, loučí se moderátor. Taková je totiž jedna z definic fundamentalismu – povýšit vlastní zkušenost na normu. To autorce opravdu nehrozí.
Debra Hirsch: Svatý sex, v roce 2020 vydal Biblion, k dostání na našem e-shopu.