„Ve jménu našeho Boha vás žádám, abyste projevil milosrdenství.“ Překlad kázání biskupky Budde, ve kterém oslovila nastupujícího prezidenta Trumpa

„Slova mých úst a rozjímání všech našich srdcí kéž jsou ti příjemná, ó Bože, neboť ty jsi naše síla a náš Vykupitel.“ Amen.

Prosím, posaďte se. Znovu chci vřele přivítat vás všechny, kdo jste se shromáždili v tomto domě modlitby, i vás, kdo se k nám připojujete prostřednictvím přímého přenosu. Shromáždili jsme se tu jako jeden národ, abychom se modlili za naši jednotu – ne za politickou nebo jinou shodu, ale za takovou jednotu, která vytváří společenství a přesahuje všechnu naši rozmanitost a rozdílnost: za jednotu, která slouží ku prospěchu všech.

Jednota v tomto smyslu je základní podmínkou, aby lidé mohli žít svobodně a společně ve svobodné společnosti. Je skálou, na níž lze stavět, jak řekl Ježíš – a v tomto případě na ní lze stavět národ. Není to konformita, není to triumfalismus, není to zdvořilá malátnost nebo pasivní netečnost pramenící z vyčerpání. Jednota není stranická; je to naopak způsob, jak být spolu na jedné lodi. Jednota zahrnuje a respektuje naši rozdílnost, učí nás akceptovat odlišné pohledy a respektovat zkušenosti druhých jako platné a hodné úcty.

Díky ní můžeme v našich komunitách i v mocenských pozicích projevovat skutečný zájem o druhé, i když spolu třeba nesouhlasíme. Lidé v celé naší zemi, kteří zasvětili svůj život pomoci bližnímu, dobrovolníci, kteří navzdory všem rizikům pomáhají obětem přírodních katastrof – takoví lidé se těch, kterým pomáhají, nikdy neptají, koho podpořili v minulých volbách nebo jaké postoje zastávají k té či oné otázce – a my si z nich můžeme vzít ten nejlepší příklad.

Jednota totiž vyžaduje obětavost, tak jako i láska vyžaduje obětavost – sebevydání za druhé. Ježíš Nazaretský nás ve svém Kázání na hoře vyzývá, abychom milovali nejen své bližní, ale dokonce i své nepřátele; abychom se modlili za ty, kdo nás pronásledují; abychom byli milosrdní jako je milosrdný náš Bůh; abychom odpouštěli druhým jako Bůh odpouští nám.

Ježíš stále znovu a znovu přijímal ty, které tehdejší společnost zavrhovala – a já musím uznat, že takto široké pojetí jednoty představuje nesmírně vznešený ideál a modlitební úkol. Sejít se k modlitbám za jednotu je krásné a není nic lepšího, zač bychom mohli našeho Boha prosit. Naše modlitby za jednotu ale mnoho nezmohou, pokud svými činy naopak prohlubujeme naše vzájemná rozdělení. Písmo svaté hovoří velmi jasně o tom, že naše modlitby nedělají na Boha valný dojem, pokud nejsou spojeny s činy. Bůh na nás dopouští důsledky našich činů – na tom, co konáme, totiž nakonec vždy záleží víc než na tom, jakými slovy se modlíme.

My, kdo jsme se dnes sešli v této katedrále, nezavíráme oči před naší politickou realitou: střetávají se v ní konkurenční zájmy mocných a bohatých, rozcházejí se názory na to, jakou Ameriku si přejeme, a narážíme na celé spektrum silně zastávaných postojů a představ, jak postupovat dál. Ano, ve volbách bývají vítězové a poražení. Přijatá rozhodnutí budou určovat další směr vládní politiky a priority v zacházení s veřejnými zdroji. Je zřejmé, že v demokracii se sny a naděje každého z nás nenaplní během jednoho zasedání Kongresu, během jednoho prezidentského období, nebo ani během jedné generace. Znamená to, že některé modlitby některých z nás nebudou vyslyšeny tak, jak bychom si přáli. Pro některé lidi ale bude ztráta jejich nadějí a snů znamenat mnohem více než jen politickou porážku. V sázce je jejich rovnoprávnost, jejich důstojnost a jejich živobytí.

Je vzhledem k tomu všemu jednota mezi námi vůbec možná? Mělo by nám na ní vůbec záležet? Doufám, že ano. Doufám, že nám na ní záleží, protože jinak hrozí, že nás zničí kultura pohrdání, která se v naší zemi rozhostila. Všichni jsme denně bombardováni zprávami generovanými tím, co sociologové začali označovat jako „průmysl hněvu“, v jehož pozadí často stojí vnější síly, které mají zájem Ameriku polarizovat. Pohrdání oponenty je motorem politických kampaní a sociálních sítí – a mnozí z něj velmi profitují – je to ale hrozivý a nebezpečný způsob, jak vládnout zemi.

Jsem věřící člověk obklopený věřícími, a tak s Boží pomocí věřím, že jednota je v naší zemi možná. Nikoli dokonalá jednota – protože jsme nedokonalí lidé tvořící nedokonalou Unii – ale dostatečná. Dostatečná k tomu, abychom i nadále věřili v ideály Spojených států amerických a společně se zasazovali o jejich uskutečnění. Jde o ideály vyjádřené v naší Deklaraci nezávislosti zdůrazňující vrozenou rovnost a důstojnost všech lidí.

Je správné modlit se za Boží pomoc při hledání jednoty – neboť k tomu Boží pomoc opravdu potřebujeme – ale pouze tehdy, jsme-li sami ochotni kultivovat základy, na nichž jednota stojí. Jako se v Ježíšově podobenství staví dům víry nikoli na písku, ale na skále jeho učení, stejně tak musí být pevné základy naší jednoty, aby mohla odolat všem bouřím, které ji ohrožují.

Jaké jsou tedy základy naší jednoty? Dovolte mi s odkazem na naše posvátné tradice a texty uvést alespoň tři.

Prvním základem jednoty je úcta k vrozené důstojnosti každého člověka. Toto nezadatelné právo všech lidí jakožto dětí jediného Boha vyznávají všechny zde zastoupené náboženské tradice. Ctít důstojnost druhého ve veřejném diskurzu znamená odmítnout zesměšňovat, shazovat nebo démonizovat ty, s nimiž se názorově rozcházíme. Znamená to s respektem diskutovat o našich odlišnostech a hledat, na čem se shodneme – a pokud se shodnout nemůžeme, důstojnost si žádá, abychom zůstali věrní svému přesvědčení a nepohrdali těmi, jejichž přesvědčení je jiné.

Druhým základem jednoty je pravdivost v soukromí i na veřejnosti. Pokud nejsme ochotni být pravdiví, nemá smysl modlit se za jednotu – naše činy pak působí proti našim modlitbám. Ano, můžeme zažívat chvilkový falešný pocit jednoty s některými, ale nikoli onu širší a pevnější jednotu, kterou potřebujeme, abychom obstáli před výzvami, jimž nyní čelíme. Jistě, ne vždy víme, kde je pravda, a pravda dnes bývá často zpochybňována. Když ale pravdu známe, je naší povinností mluvit pravdu, a to i tehdy – a právě tehdy – když nás to bude něco stát.

A konečně třetím základem jednoty, který dnes chci zmínit, je pokora, kterou všichni potřebujeme, protože jsme všichni jen omylní lidé. Chybujeme, říkáme a děláme věci, kterých později litujeme, máme své slepé skvrny a předsudky a možná jsme sobě i ostatním nejnebezpečnější, když jsme nade všechnu pochybnost přesvědčeni, že máme absolutní pravdu a ten druhý se absolutně mýlí. Pak už jsme totiž jen krůček od toho, abychom si sami dali nálepku „dobří lidé“ a těm druhým „špatní lidé“. Jenže pravda je taková, že všichni jsme prostě lidé. Všichni jsme schopni dobra i zla. Alexandr Solženicyn kdysi výstižně poznamenal, že hranice, jež dělí dobro od zla, nevede mezi státy, společenskými třídami ani politickými stranami, ale protíná srdce všech lidí – srdce každého člověka. Čím více jsme si toho vědomi, tím více v sobě dáváme prostor pokoře a vzájemné otevřenosti, jež překlenuje všechny naše odlišnosti. Ve skutečnosti jsme si totiž mnohem podobnější, než se zdá, a jedni bez druhých se neobejdeme.

Modlit se za jednotu při slavnostních příležitostech jako je ta dnešní, je poměrně snadné. Mnohem těžší je tuto jednotu žít, když v soukromí i na veřejnosti narážíme na hluboké rozdíly mezi námi. Bez jednoty bychom svůj národní dům stavěli na písku. Pokud však budeme usilovat o jednotu zahrnující naši rozmanitost a překonávající naše neshody, pokud budeme stavět na pevných základech důstojnosti, pravdivosti a pokory, bez nichž taková jednota není možná, pak můžeme každý svým dílem přispět k naplnění amerických ideálů a snů v naší době.

Závěrem mi dovolte ještě prosbu, pane prezidente. Miliony lidí ve vás vložily důvěru a jak jste včera řekl národu, sám jste pocítil prozřetelnou ruku milujícího Boha. Ve jménu našeho Boha vás žádám, abyste projevil milosrdenství vůči lidem, kteří teď v naší zemi mají strach. V rodinách demokratů, republikánů i nezávislých voličů jsou gayové, lesby a transgender děti, z nichž některé se teď bojí o život – stejně jako lidé, kteří sklízejí naši úrodu a uklízejí naše kanceláře, kteří pracují v našich drůbežárnách a masokombinátech, kteří po nás myjí nádobí v restauracích a slouží noční směny v našich nemocnicích.

Nemají možná občanství nebo patřičné doklady – ale naprostá většina přistěhovalců nejsou zločinci. Platí daně a jsou to naši dobří sousedé, věrní členové našich farností a mešit, synagog, gurudvár a svatyní. Žádám vás, pane prezidente, abyste projevil milosrdenství vůči lidem v našich komunitách, jejichž děti se bojí, že budou odebrány svým rodičům. Žádám vás, abyste pomohl lidem prchajícím před válkami a pronásledováním ve svých zemích, aby našli soucit a přijetí zde u nás. Náš Bůh nás učí, že máme být milosrdní k cizincům, neboť jsme všichni v této zemi také kdysi byli cizinci.

Kéž nám Bůh dá sílu a odvahu ctít lidskou důstojnost každého jednotlivce, říkat pravdu v lásce a žít v pokoře před druhými i před naším Bohem pro dobro všech lidí – pro dobro všech lidí v této zemi i na celém světě. Amen.

Během léta 2025 vychází v nakladatelství Biblion kniha anglikánského teologa N. T. Wrighta Jesus and the Powers (Ježíš a mocnosti, prac. název), která zkoumá vztah mezi Ježíšovým učením a mocenskými strukturami jeho doby, včetně politických, náboženských a duchovních autorit. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a mějte přehled o našich knižních novinkách: