Žijeme do vzkříšení, ne do smrti
Ve věku 98 let zemřel v Tübingenu Jürgen Moltmann ‒ jeden z nejvýznamnějších teologů naší doby. Všechny prognózy se staly nejistými, napsal v jedné ze svých posledních knih. „Nyní záleží na naději.“ Víra v lepší a spravedlivější svět ho provázela celý život.
Moltmann vytvořil formu teologie osvobození, která vychází z názoru, že Bůh trpí s lidstvem, a zároveň lidstvu slibuje lepší budoucnost díky naději na vzkříšení, což označil jako „teologii naděje“. Velká část Moltmannovy práce spočívala v rozvíjení důsledků těchto myšlenek v různých oblastech teologie. Jeho nejznámějšími díly jsou Teologie naděje (1964), Ukřižovaný Bůh (1972, česky 2023) a Bůh ve stvoření (1985, česky 1999).
Moltmann se narodil roku 1926 v rodině odkřesťanštělého hamburského učitele. Jako šestnáctiletý byl roku 1943 povolán do německé armády, roku 1945 se vzdal prvnímu britskému vojákovi, jehož potkal, a v letech 1945‒1948 pobýval v různých zajateckých táborech. V jednom z nich dostal od amerického kaplana výtisk Nového zákona a žalmů – a to byl počátek jeho cesty ke křesťanství. „Nenašel jsem Krista, to on nalezl mě,“ řekl později. Jeho zkušenost válečného zajatce se stala žitým základem jeho chápání souvislostí mezi utrpením a nadějí. Svým důrazem na to, že se křesťanská zbožnost nevylučuje s revoluční nadějí na mírový svět založený na solidaritě, formoval myšlení celých generací protestantských duchovních a křesťanů na celém světě.
Po studiích teologie byl Moltmann nejprve farářem malého sboru Wasserhorst v Brémách a také studentským pastorem, poté se stal profesorem systematické teologie na církevní univerzitě ve Wuppertalu (1963) a na univerzitě v Bonnu. Od roku 1967 až do svého odchodu do důchodu v roce 1994 vyučoval systematickou teologii a sociální etiku na Evangelické teologické fakultě Univerzity Eberharda Karlse v Tübingen.
Jeho manželkou byla uznávaná feministická teoložka Elisabeth Moltmann-Wendelová (1926‒2016), s níž měl čtyři děti.
Moltmann jako systematický teolog mistrně spojoval smysl pro filozofickou tradici se současnými problémy a až do konce svého života se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám. I proto se v centru jeho myšlení brzy ocitla globální ekologická krize.
Jeho první dílo „Teologie naděje“ bylo ve své době považováno za počátek nového směru v protestantské teologii, a to jak pro svůj důraz na vzkříšení, tak pro důraz na přítomný sociální a politický rozměr Božího království. Pro tyto akcenty byl často spojován s teologií osvobození.
Moltmannovo odvážné myšlení ovšem „teologií naděje“ neskončilo. V knize Ukřižovaný Bůh rozvinul otázku možností teologie po Osvětimi a nebál se udělat otazník nad významem Ježíšovy smrti pro současnost. V letech 1980‒1995 v pěti svazcích nově interpretoval základní témata křesťanské teologie: učení o Bohu, stvoření, Ježíši Kristu, Duchu svatém a učení o posledních věcech v životě každého člověka, celého světa a kosmu.
Moltmannovým pozdním dílem se jako červená nit táhne téma globální ekologické krize, a to až k poslednímu dílu Politická teologie v moderním světě (2021), kde Moltmann vyzývá k „zelené reformaci“, „soucitu se vším“, „nové ekologické antropologii“ a „lásce k zemi“ se všemi jejími tvory.
Na sklonku svého života, po smrti milované manželky se Moltmann nově zamýšlel nad smrtí a vzkříšením, tentokrát z osobního hlediska. Výsledkem těchto úvah byla kniha Vzkříšeni k věčnému životu: O umírání a probuzení živé duše (2020).
V Jürgenu Moltmannovi odešel teolog, který právem zaujímá místo po boku velkých teologických postav, jako byly Wolfhart Pannenberg (1928-2014), Johann Baptist Metz (1928-2019) či Hans Küng (1928-2021).
„Nechci se dožít sta let,“ vyznal se Moltmann při oslavě svých 95. narozenin. „Ale žijeme do vzkříšení, ne do smrti.“